Být obětí znamená mít nefunkční postoj k životu. Když věci nejdou podle našich představ, obviňujeme ostatní nebo krutý osud a uvízneme při stěžování.
Pravda je, že je to o přijetí toho život není spravedlivý ani nespravedlivý. Život je prostě jeden sled událostí a akcíi (i ostatních). Je na nás, abychom reagovali a přizpůsobili se. Nebo spíše bychom se měli přizpůsobit, protože velmi často se stáváme oběťmi, když nepřijmeme realitu, která se liší od očekávání, která máme.
Co je sebelítost
Sebelítost je přehnaný pocit nelibosti pro svůj život, pro to, co člověk zažívá od ostatních, nebo pro okolní události. Všichni to zažíváme po celou dobu naší existence. Někteří lidé to však promění v neustálý návyk, který se může stát toxickým.
Jako každý mechanismus sebeobrany, může zmírnit bolest a cítit se chráněni. Ve skutečnosti však jde o proces, který způsobuje větší škody než bolest, kterou se snaží zmírnit.
Sebelítost není o tom, co se skutečně stane, ale o hře na oběť. Pak nejde o podmínku, ale o volbu hrát oběť, dát si pauzu od života, klidně si stěžovat, aniž by cokoli dělal.
Uvízli jsme tak: stále obviňujeme ostatní z toho, jak se cítíme (a očekáváme, že budou lékem), a ztratíme kontrolu nad svými činy.
Když máme příliš mnoho soucitu nad sebou„Všechno to podívejme se na naše problémy. Jsme tak oddaní své roli oběti, že již nejsme schopni vidět ostatní lidi a starat se o jejich problémy, protože věříme, že se svět točí kolem nás.
Proč je nebezpečné zvolit si sebelítost
Sebelítost souvisí hlavně s hněvem a přežvykováním, což v psychologii znamená neustále přemýšlet a něco znovu prožít. V tomto případě nás k sobě vede soucit prožít naši „zkušenost“ jako oběti, blokuje nás v tomto stavu.
Když si hrajeme na oběť, ve skutečnosti je to, jako bychom předpokládali mentalitu dítěte a cítili jsme se bezbranný.
Věříme, že hraní této role přitáhne pozornost a přiměje ostatní, aby nás více milovali, chránili nebo řešili naše problémy.
To je však naše očekávání, protože ve skutečnosti pocit nadměrné lítosti znamená být ve válce s realitou.
Ve skutečnosti nepřijímáme a nepopíráme realitu, pokud se liší od očekávání.
Je to postoj nebezpečný protože to čím dál více živí odklon od reality. Dále se uchýlíme do utrpení role oběti, což brání našemu osobnímu růstu.
Jak přestat hrát na oběť
Hra na oběť je jistě pasivní role, ale je to v první řadě volba. To jednoduše znamená, že se můžete rozhodnout, že se nebudete oddávat sebelítosti.
Existují různé strategie, které vám mohou pomoci omezit tento neproduktivní přístup a přestat si vybírat roli oběti.
- Přijměte realitu.
Je lepší naučit se přijímat realitu, než s ní bojovat. Odolávejte sabotáž: Rozhodněte se, že nebudete žít v iluzi toho, jak by věci měly být. Když přestat kultivovat očekávání, začnete přijímat realitu takovou, jaká je. Pokud nemáte žádná očekávání, neriskujete zklamání a ve skutečnosti najdete více nápadů, jak ocenit malé věci v životě.
- Neobviňujte ostatní.
To, co dělají ostatní, je jejich odpovědnost. Místo toho máte na výběr, jak reagovat. Když se něco stane, nebo lépe řečeno, když se stane něco, co jste nečekali nebo že byste se chtěli odlišit, přestaňte nad tím přemýšlet. Přestaňte obviňovat ostatníza to, co udělali nebo neudělali (podle vašich očekávání). Nemůžete čekat, až někdo vyřeší vaše problémy. Je jen na vás, abyste reagovali na události a změnili situace, s nimiž nejste spokojeni.
VIZ TÉŽ
Protože se musíte zbavit zášti, která se živí vaším blahobytem
- Otevři oči.
Nejste jediný, kdo trpí. Učit se poslouchat ostatní, možná dokonce zjistíte, že když si stěžujete na své malé potíže, jiní jsou v horším stavu. Mnoho lidí navzdory problémům drží hlavu vzhůru a usmívá se. Pokusíte-li se pomoci těm, kteří trpí, bude snazší a snazší je ovládnout a pak úplně opustit vaši tendenci k lítosti.
- Procvičujte empatii.
Existuje mnoho přísloví, která vás zvou k tomu, abyste si na vlastní kůži vyzkoušeli život a perspektivu druhých, než je budete soudit. Procvičování empatie zde znamená usilovat o vezměte perspektivu ddruhá osoba. Zkuste se podívat na ostatní, včetně „vinných“, s pochopením, možná zjistíte, že jste se považovali za oběť někoho, kdo nakonec nebyl katem, kterému jste věřili.
- Buďte vděční za to, co máte a kdo jste.
Lidé, kteří mají tendenci být obětí, se často tak soustředí na stížnosti a lítost nad tím, co nedostali zapomeň, co už mají. Naučte se umlčet svůj kritický vnitřní hlas a procvičujte vděčnost: vážte si toho, co máte, a především si vážte toho, kdo jste.
- Buďte soucitní vůči ostatním i sobě.
Pokud chcete přestat být obětí, naučte se soucitu, a to jak vůči ostatním, tak vůči sobě. Sebelítost je protijedem na sebelítost a spočívá v rozšiřování soucitu vůči sobě, kdykoli se cítíte nedostateční nebo máte pocit, že jste selhali, nebo jednoduše, když trpíte.
VIZ TÉŽ
5 kroků k objevení soucitu a objetí našeho nejhlubšího já
