Být kritizován je trpět úsudkem ostatních je to zážitek společný všem, stejně jako pocit, že je to nutné vyjádřit náš názor vůči ostatním. Obojí často není snadné řešit, protože tváří v tvář kritice jak těch, kteří se stali, tak těch, kteří utrpěli, máme pocit, jako by naše hodnoty byly nuceny být odhaleny a odhaleny. A to nikdy není hezká věc.
Každý, i ten nejbezpečnější, by chtěl, aby vše proběhlo hladce, bez kritiky od kohokoli. Místo toho i ti, kteří se zdají nenapadnutelní, vždy pociťují trochu strach, že budou muset na někoho podat stížnost, nebo, co je horší, budou muset trpět.
Tam jsou nějací tipy že se můžeme řídit, ale první, základní pravidlo je, že kritika by měla být vždy příležitostí k růstu. Musíme si pamatovat, kdy je obdržíme, a ještě více, když je uděláme někomu jinému: pokud si to uvědomíme vždy kritizovat, zkusme se zamyslet, kolik z našich kritik je vyrobeno s cílem skutečně zlepšit situaci a kolik naopak vyvolá nadměrnou reakci protějšku.
Naučte se přijímat a reagovat na kritiku
Pokud je naopak přijímáme, musíme si především myslet, že nejsme roboti: je nemyslitelné, že nebudeme mít žádnou reakci. Můžeme se však naučit, jak je spravovat, například:
1. Poslech: pouze tímto způsobem můžeme pochopit, zda je kritika adresována naší práci a je vystavena jasným a konkrétním způsobem s ohledem na daný problém nebo má tendenci znehodnoťte celou naši osobu.
V prvním případě si můžeme být jisti: je to jeden konstruktivní kritika je můžeme se něco naučit. Můžeme i nadále naslouchat a zjistit, zda dokážeme účinně zlepšit naši práci i sebe samého, třeba požádat o Rada. V druhém případě můžeme ignorovat destruktivnější aspekty.
2. G.Rozšiřuji emoce: je to obtížný krok, protože každý má svou vlastní úroveň citlivost. Pokud jsme dotekaví, musíme se nejprve naučit, abychom to nebrali okamžitě, a poté nezobecnit kritiku, až skončíme dotazováním. My jsme hodni jako lidé bez ohledu na chyby, kterých se dopustíme: přesně to často dotyční nevidí.
3. R.zachovat klid: může být užitečné zaměřit se na dech nebo se nadechnout okamžik pauzy před odpovědí. Vysvětlujeme, že potřebujeme nějaký čas a mezitím se snažíme eliminovat nějaký stres. Tomu se vyhneme nadměrné reakce, příliš diktovaný hněvem.
Jak konstruktivně kritizovat
I když musíme kritizovat, pamatujeme na tytéž principy a snažíme se vžít do kůže těch, kteří je přijmou. Například:
1. Fvítáme konstruktivní poznámky: vyhýbáme se říkat něco negativního o věcech, které náš partner (osoba přijímající pozorování) nemůže v tuto chvíli změnit. Můžeme nedobrovolně způsobit rozpaky a ponížení.
Také se snažíme spolu s kritikou řekněte něco pozitivního: „sendvičová metoda“ spočívá právě ve vložení nepříjemné noty mezi dva komplimenty. Často se používá ve společnostech, ale lze jej použít i v soukromých vztazích, protože díky nim jsou lidé připraveni přijmout to, co říkáme.
2. Sbereme správný čas a místo: i když jsou záměry pozitivní, nejsou vždy pozitivní okolnosti. Například nikdo nemá rád být kritizována na veřejnosti nebo když je příliš unavený, nebo když už je příliš zaneprázdněný na to, aby tam byl klidně poslouchej.
3. Sřekněme, až bude čas: neříkejme toho příliš mnoho najednou. I když jsou všichni tipy, budou vypadat jako jeden seznam negativních věcí k nápravě. Snažíme se neopakovat. Pokud víme, jak uchopit znamení, že toho druhého už má dost, zastavíme se na správném místě, aby byla kritika skutečně pochopena a nebudeme se označovat jako „kritici“.
