Když si ho všimnete, jakmile vstoupí do místnosti, a už od něj nebudete moci odtrhnout zrak, znamená to, že se aktivuje podivný mechanismus, který se nazývá „chemie". Od té doby tzv."láska na první pohled„při navázání skutečného vztahu je vzdálenost velká a často neprůchodná kvintesence zamilování. Zamilovat se je jako jezdit na kolotoči: rozesměje vás a rozplače se, někdy současně. Nemůžete přesně definovat, co vás přitahuje na někom, kdo má hlubokou chemii, ale víte, že první věc, na kterou si myslíte, když se ráno probudíte, je tato osoba.
Říká se, že bez chemie nemůže vztah existovat nebo když selže a ustoupí rutině a zvyku, příběh se blíží zhroucení. Ale bude to pravda? Co má chemie společného s trvalými vztahy? Pokud existuje chemie, mohl by to být ten pravý člověk? Ten, který nás donutí říci: navždy? Odpověď není tak jednoduchá.
Chemie a vztahy: jak jsou spojeny?
Slavný psychoanalytik Carl Gustav Jung uvedl, že setkání dvou osobností je jako setkání dvou chemikálií: když dojde k reakci, je předurčeno, aby se obě transformovaly. Každý to říká chemie je ve vztahu zásadní. Vždy jsme to říkali všem svým přátelům, ale mluvíme opravdu o dokonalém ukazateli pro nalezení dobrého partnera?
Pojďme okamžitě vyvrátit velmi rozšířený a důležitý mýtus: osobu, se kterou, zdá se, sdílíte neodolatelnou chemii není vždy správná osoba pro tebe. Dokonalé porozumění ani v posteli nemusí být nutně součástí „kompletního balíčku“. Jinými slovy, chemie není životaschopnou náhražkou člověka pečující a pozorní k vašim potřebám, vašim potřebám a možná i vaše pocity. Někdy tato chemie šeptá své svůdné sliby a nechává nás představit si možnou budoucnost s tímto jednotlivcem, aniž by nám to mohla plně říct. Koneckonců, někdy je chemie tichým předpokladem, že by nám tato osoba mohla zlomit srdce, zvláště pokud ji doprovází jisté poplašné zvony.
Protože jsme nechali chemii umožnit nám přehlédnout základní aspekty vztahu, jako je ta naše psycho-fyzická pohoda, naše bezpečnost a naše relační potřeby? Ale především, proč stále opakujeme stejné „chyby“, i když se mýlíme?
Co je chemie ve vztahu
Podle antropologičky Helen Fischerové je chemie směs hormonů (testosteron a estrogen) a neurotransmitery které nám přinášejí dopamin a serotonin. V jednom ze svých děl spojil tyto čtyři prvky s různými typy osobností. Chemie vztahů nás ve většině případů, kdy chybí povědomí, přitahuje k osobnostem, které nějakým způsobem mohou kompenzovat malá a velká traumata trpěli jsme během našeho dětství. Jindy podvědomě hledáme tuto chemii, přitahovanou čísly, které nám připomínají čísla našich rodičů.
Neexistuje přesné pravidlo, ale často to, co nás přitahuje k „chemickým látkám“, neodpovídá dokonalosti a tomu, co skutečně potřebujeme. Není to chyba nikoho: chemie nás obvykle nutí tlačit, abychom zavřeli oči před prvními varovnými signály, ale abychom skutečně pochopili, jak to může proti nám fungovat, musíme si trochu prohlédnout svědomí. Chemie je tak silná a ohromující, že se téměř cítí jako magie. Je to transport, kterému těžko můžeme odolat, ale je vždy třeba vzít v úvahu jednu věc: nikdy nesmíme nechat - nikdy - že tento viscerální pocit zcela převyšuje náš zdravý rozum.
Chemie mezi dvěma lidmi
Často nás přitahují lidé, které máme velmi rádi, ale když se osvědčí emocionálně nedostupný musíme pochopit, že je čas pustit se. Život není o potřebách našich partnerů, jejich touhách a o tom, v co doufají. Vztah se točí kolem toho, co se musí stát naším. Náš a náš společník, spolu.
Vztah netvoří dlouhé chvíle utrpení a osamělosti prokládané několika okamžiky pohody a dokonalého porozumění, kde chemie dokáže dát kus smutku. Chemie vztahu překonává veškerý zdravý rozum a může nás oklamat, abychom zůstali někdo, s kým nejsme moc spokojení, která nás opojuje svým neodolatelným parfémem.
Než se vrhneme bezhlavo do vztahu, který nás, jak se zdá, vtahuje do neodolatelného zapomnění, naučme se, jak na to znát naše potřeby a postavit je před ten pocit tak krásného, že to občas pokazí náš úsudek. Vždy předložíme to, na čem nám záleží, a najdeme kompromis s osobou před námi, která musí být ochotná jít k nám tolik, kolik jsme ochotni udělat pro ni.
